K internetovému sdělení dr. Vedrala z 21.1.2002

K internetovému sdělení dr. Vedrala z 21.1.2002

-----------------------------------------------------------

Autor sdělení se snaží přesvědčit ambulantní specialisty o výhodnosti vyhlášky Ministerstva zdravotnictví upravující způsob úhrady za práci ambulantních specialistů od 1.1.2002.

Již výchozí úvaha z níž odvozuje výhody nového systému je chybná. Autor tvrdí, že v minulosti došlo k extrémnímu vzestupu vykazovaných výkonů u některých zdravotnických zařízení, která si i po zavedení regulací ponechala své průměry a to jim umožňuje, aby se i nyní chovala stejně jako v době do zavedení regulací.

Takový argument nelze označit jinak, než jako demagogický a populistický současně. Demagogický proto, že není pravdivý a zcela přehlíží vlivy regulací od jejich zavedení na takováto zařízení a populistický proto, že je zde zřetelná snaha postavit „chudší většinu“ proti „bohatší menšině“.

Regulační mechanismy zavedené zdravotnickými pojišťovnami a uplatňované do konce minulého roku vycházely jednak z limitace výkonů a jednak z limitace časové. To, co tvrdí autor zmíněného sdělení, mohlo proto platit jen pro první rok po zavedení limitace. V dalších obdobích pak v důsledku uplatňování i časové limitace, muselo nutně docházet k postupnému snižování limitu na výkon, neboť zařízení nemohlo dosáhnout vyšší odměny než té, kterou povolovala regulace.

Další nepravdou tvrzenou v předmětném sdělení je, že zdravotnické zařízení, které včas nezavřelo a poskytovalo péči i nadále, průměrné hodnoty ještě snížilo, což vytváří u čtenáře představu, že kdo více dělal, dostal méně. I když zdaleka nechci obhajovat systém regulací v době vlády ministrů Davida či Špidly, je třeba říci, což autor zřejmě úmyslně zamlčuje, že i v tomto systému před ministry Davidem a Špidlou v letech 1997-99 bylo pamatováno na to, že při překročení výkonů byl průměr pro další srovnatelné období v příštím roce zvyšován o určité, smlouvou zaručené procento. Pravdou je tedy pravý opak toho, co autor ve svém sdělení tvrdí. Ten,kdo měl zájem, mohl tímto způsobem zvyšovat svůj průměr a postupně si vytvářet prostředky na vybavování ordinací. Je to tedy zase jen o tom, že kdo chtěl měl možnost, byť za cenu, že určitá část jeho výkonu nebyla v daném období zaplacena, si tímto způsobem vytvářet podmínky pro to, aby v dalším roce svůj příjem zvýšil. Tento systém tedy dával alespoň jistý, byť malý prostor, pro individuelní iniciativy směřující ke zlepšení příjmové stránky zdravotnického zařízení .

Systém, který tak vřele doporučuje autor sdělení, však vede k naprostému zarovnání všech zdravotnických zařízení přesně ve stylu socialistické morálky pod heslem „všichni budeme mít stejně“. O tom, že takový systém je cestou zpět jsme se přesvědčili v éře socialismu. Autor sdělení zřejmě vychází z toho, že po dvanácti letech od sametové revoluce už všichni zapomněli, jak to za socialismu fungovalo.

Autor si pochvaluje, že nový systém umožní zdravotnickým zařízením, „která byla až dosud držena pod pokličkou nízkých individuelních průměrů, vykázat tolik bodů, co průměrné zařízení v dané odbornosti a to ještě povýšený o 8%“ a díky tomu mohou podle autora provozovatelé uvažovat o nákupu nové techniky. Kde se v autorovi bere přesvědčení, že právě takto získané prostředky budou těmito zařízeními na tyto účely použity, zůstává utajeno a ví to jen autor sám.

Z logiky věci vyplývá spíše pravý opak. Jestliže se až dosud takové zdravotnické zařízení nesnažilo ani v rámci dosavadního systému o vybavování ordinace a zvyšování výkonu způsobem, který dosud platný systém regulací umožňoval, jak je to popsáno shora, pak lze téměř s jistotou předpokládat, že tak nebude činit ani nyní a získané prostředky spotřebuje. Naproti tomu ta zařízení, která se v současném ,byť jistě ne dokonalém systému dopracovala k určitým výsledkům, nyní začnou doplácet na ta zařízení, která až dosud neprojevovala iniciativu žádnou.

Za Sdružení smluvních pneumofhizeologů

Dr. Nykodýmová, Dr. Balý