Rada SAS
6.3. 2009 od 20.00
do 23.30 hod.
Účast: viz prezenční
listina
Rada bere na vědomí:
Rada nesouhlasí:
aby
se součástí segmentu ambulantních specialistů pro účel dohodovacích jednání o
úhradách pro rok 2010 staly i nemocniční ambulance. Rada doporučuje, aby
ambulance nemocnic nejdříve vytvořily samostatný segment s vlastním
systémem hlasování a vlastním podílem financí a teprve následně (po minimálně
dvou letech) aby bylo provedeno zhodnocení, zda mohou být součástí jiného
segmentu, či nikoli. Rada tento návrh formuluje proto, neboť si je vědoma, že
nemocniční ambulance mají ve velké části úplně jinou strukturu pacientů a plní
často i zcela jiné úkoly vyplývající
z toho, že jako součást své činnosti musí zajistit i služby pro
lůžkové části nemocnic.
Rada vyhlašuje:
že registrovala v dnešních mediích
informaci o tom, že je MZ údajně připraveno nejspíše s platností od 1.7.2009 zavést nový systém předepisování
léků, kdy lékař by nově na recept již nepsal název konkrétního léků od
konkrétní firmy, ale jen chemický název účinné látky.
Rada SAS konstatuje, že registruje
objektivní potřebu pracovat na takových opatřeních, která povedou k redukci
zbytečných finančních výdajů za léky, takovéto opatření ovšem by jednak dle názoru Rady SAS
k deklarovanému ušetření peněz nevedlo a přineslo by proti stávající
situaci řadu nových problémů odborných, etických i psychologických a zároveň by
vyvolalo potřebu vícenákladů na straně zdravotnických
zařízení.
Rada SAS upozorňuje na to, že:
-
léky nelze
považovat za prosté zboží s možností zcela volné záměny.
-
vznikne-li
situace, kdy bude hrozit, že pacient při každé návštěvě v lékárně dostane
jiný lék, nebude-li pacient farmakologicky vzdělaný, ztratí ve velmi krátké
době všichni jeho ošetřující lékaři přehled o tom, co kdy a jak užíval.
Naprostá většina pacientů nebude u lékaře schopna vyjmenovat léky, které
v poslední době užívala. Dále je také velké nebezpečí v tom, že při
neznalosti jednotlivých léků dojde k tomu, že si pacienti začnou léky se
stejnou účinnou látkou brát současně a dojde k toxickému účinku léků. K takovým
případům dochází již dnes např. u psychofarmak stejné generické substance.
-
lékař je ten,
kdo nese plnou odpovědnost za léčbu pacienta včetně eventuelních nežádoucích
účinků léků, musí tedy mít plnou záruku, že pacient dostane opravdu přesně to,
co mu bylo předepsáno.
-
u pacientů existuje
řada genových mutací, které vedou i k různým reakcím pacientů na různé
příměsi hlavních účinných látek různých léků a že je mimo jakoukoli možnost
lékárníka takováto rizika včas identifikovat a vyhnout se jim.
-
zdravotnické
zařízení by, ačkoli je k tomu vázáno smlouvou se zdravotní pojišťovnou,
ztratilo tímto krokem jakoukoli možnost kontroly nákladovosti své preskribce.
-
uvažované
úsporné opatření do značné míry bude znamenat vznik potřeby nových finančních
výdajů na straně zdravotnických zařízení a je otázku, zda tyto výdaje nebudou
vyšší, než možná uvažovaná úspora. Myslíme tím hlavně vyvolání potřeby nákladů
na změnu naprosto všech software u naprosto všech zdravotnických a lékárenských
zařízení.
Rada SAS je toho názoru, že pokud by se
vůbec o nějakém takovém podobném návrhu mělo začít uvažovat, jako povinnou součást jeho plnění by
bylo nutné zajistit:
1) finanční kompenzaci zdravotnickým a
lékárenským zařízením za vícenáklady s tímto
vzniklé,
2) to, aby se všechny léky jmenovaly stejně a
rozlišovaly by se jen názvem společnosti za názvem účinné látky (za pomlčkou
nebo v závorce). I zde je třeba určit, kdo takovéto přejmenovaní zaplatí a
tyt výdaje kalkulovat proti případné úspoře.
3)
to, aby byl při všech výdejích všech léků ve všech lékárnách trvale osobně
přítomen plně erudovaný lékárník (nikoli jen laborant), přičemž zákonem by muselo být zajištěno, že za
nežádoucí účinky vydaných léků není odpovědný předepisující lékař, ale právě
lékárník.
Rada SAS považuje za nesporné, že
požadovaného ekonomického efektu lze dosáhnout daleko jednodušeji. Je možné
například zajistit, aby lékárny měly povinně své ceníky dostupné internetem
z jejich internetových stránek pro potřeby předepisujících lékařů. Další možností je, aby bylo umožněno lékařům
vydávat alespoň některé léky, jež tvoří základ jejich preskripce,
přímo v ambulanci. Tímto krokem by byla vedle finanční úspory zajištěna i
úspora času pacienta.
Rada SAS s myšlenkou, že by
byl zaveden systém, kdy by lékař předepisoval jen hlavní účinnou látku a
lékárník by pak bez kvalitní znalosti konkrétního zdravotního stavu příslušného
pacienta vybíral přesný přípravek, důrazně nesouhlasí. Je toho názoru, že
v celkových výdajích k žádné úspoře peněz nepovede a bude jen nově
vzniklým nebezpečím pro samotné
pacienty.
Rada ukládá:
Příští jednání Rady SAS: 23.4., 14.5., 19.6.2009.
Zapsal
Dr. Jojko